Tak mně zase po několika letech zdrhla moje věčná průserářka Úďa….. pokaždé se dřív nebo později vrátila…….pokaždé se vrátila s vytřeštěným výrazem, jazykem po kolena, s trnem v čumáku nebo uchu……vrátila se spokojená a šťastná……teď zdrhla……můžu se upískat……hulákat na lesy, jako blázen…..být vzteky bez sebe stejně, jako pokaždé, když ji přemohly lovecké touhy…..tohle „zavolání přírody“ bylo silnější než cokoliv jiného……opět zdrhla…..a já vím, že tentokrát se mně už nikdy nevrátí………

….Údinka odešla 3 měsíce po svých 14. narozeninách…..kdyby nebyla nemocná, tak věřím, že by trhla rekord v dlouhověkosti…..byla to velká osobnost a velký svéráz…..celý svůj život žila nadoraz a všechno co dělala, dělala naplno……

….. Uďošku ….. děkuji Ti za všechno ! …..