Dánsko – švédský farmářský pes je velmi staré plemeno, jehož původ je nejasný. Kostry psů podobné dnešnímu typu farmářských psů se nacházely už na Vikingských pohřebištích. Zemí původu je Dánsko. V období okupace Švédska v 17. století se rozšířil i tam. Byl znám jako skandinávský teriér nebo dánský foxteriér. Předky Dánsko – švédského farmářského psa můžeme hledat mezi pinči. Do 60. let 20. stol. se tento malý farmářský pes běžně vyskytoval na dánském venkově a v Jižním Švédsku. Jeho populace se začala snižovat vlivem industrializace, která měla za důsledek zanikání malých farem a tím pádem i snižování počtu farmářů, kteří psy chovali. V průběhu 70. let se začal zájem o toto plemeno znovu projevovat a během let 80. bylo chovatelům jasné, že je nutné toto národní plemeno zachránit a uchovat. Díky úzké spolupráci mezi dánským a švédským klubem chovatelů byl v roce 2008 Dánsko – švédský farmářský pes  schválen předběžně organizací FCI. V roce 2019 se pak dočkal svého úplného uznání. DSF náleží do II. skupiny FCI (pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi), sekce I. – pinčové. Dalšími názvy pro toto plemeno jsou : dánsko – švédský selský pes, dánský kuřecí pes, švédsky pak Dansk – Svensk Gardshund, anglicky Danish Swedish Farmdog.

Původní a hlavní zaměření DSF bylo na farmách lovit myši, krysy a jiné hlodavce – škůdce. Dále byl za spolehlivého hlídače, oznamujícího vetřelce nebo nevítaného hosta na které upozorňoval hlasitým štěkáním, nikoliv však útočením a pronásledováním. Obojí je zachováno i v dnešní době. Některými farmáři byl využíván i ke klasickému lovu a k práci s dobytkem, který hlídal a pomáhal zahánět z pastvy. Tyto dvě vlastnosti však nebyly hlavním účelem plemene a tak se u psů nijak obzvlášť nerozvíjely a nebyly požadovány. V současné době je farmářský pes využíván především jako společník nebo psí sportovec. Kromě skandinávských zemí se hojněji chová např. v Německu nebo v USA. Plemeno se všeobecně považuje za zdravé.

„Farmáři“ patří mezi malá plemena s kohoutkovou výškou psů 34 – 37 cm, výška fen je 32 – 35 cm u obojího s tolerancí +- 2 cm a o tělesné hmotnosti 7 – 12 kg. Je to pozdě dozrávající kompaktní plemeno mírně obdélníkového rámce.

Hlavu by měli mít trojúhelníkovou, o něco menší k poměru těla s širokou, mírně okrouhlou lebkou a s dobře vyznačeným stopem. Čenich má být dobře vyvinutý, kratší než lebka, postupně se zužující k nosní houbě, ( ta by měla být zbarvená v souladu s barvou skvrn) ale není žádoucí jeho špičatost. Hřbet nosu je rovný. Dánsko – švédský farmářský pes má patrné, ovšem ne přehnané líce, silné čelisti s nůžkovým – pravidelným skusem ( přípustný je i klešťový skus ) a s dobře vyvinutými řezáky. Jeho oči mají přátelský a pozorný výraz. Jsou střední velikosti a mírně okrouhlé. Ne však vystouplé nebo zapadlé. Jedinci s černými skvrnami mají barvu očí tmavou, játrově nebo žlutě zbarvené skvrny povolují psům oči o něco světlejší. Uši jsou u tohoto plemene střední velikosti a ve dvou variantách. Klopené ( jsou původní ) nebo růžovité. U obojího by měly být lomené těsně nad lebkou, špička těch dopředu klopených by měla být přiložená k lícím. Hlavu nese silný, mírně klenutý, středně dlouhý krk, který nesmí mít lalok.

Trup je dobré substance – patřičně silný, kompaktní s krátkými, širokými a mírně klenutými bedry, mírně zaoblenou zádí a s hrudníkem, který se vyznačuje výrazným předhrudím, je dlouhý, hluboký, velmi prostorný, tvořený dobře odstupujícími žebry. Břicho má být jen mírně vtažené. Farmdog vrtí dlouhým nebo přirozeně krátkým až zakrnělým ocáskem. Ten nemá být příliš vysoko nasazený a nesen by měl být rovný s menším prohnutím nebo srpovitý.

Hrudní končetiny jsou v celkovém vzhledu rovné a rovnoběžné s přední frontou, širší než hrudní koš s šikmými lopatkami a nadloktím a s nadprstím, které je silné, pružné. Přední i zadní tlapky jsou malé, oválné, ovšem ne pevně sevřené. U pánevních končetin jsou požadována náležitě zaúhlená kolena a hlezna, dobře osvalená a rovnoběžná. Stehna jsou pak dost široká. V pohybu jsou končetiny navzájem rovnoběžné a jejich akce má být lehká a volná.

U tohoto plemene je přípustná pouze krátká varianta srsti, která hladce přiléhá a na těle je tvrdá. Ve zbarvení by měla převládat bílá barva. Tečkování v bílé barvě není vadou. Znaky mohou být různého zbarvení – obvyklé barvy jsou černá, tříslová, játrová a různé odstíny žluté., různých velikostí a kombinací s tzv. tříslovými znaky nebo bez nich.

Ve standardu je jedna zajímavost … Ve výčtu vad je mimo jiné uvedeno, že se za vadu považuje celkový elegantní vzhled.

Dánsko – švédský farmářský pes je plemeno přirozeně inteligentní, temperamentní, bystré, učenlivé, přátelské a neagresivní. To ho staví do role vynikajícího a aktivního rodinného společníka, který si snadno navykne na životní styl svého majitele a bez problémů se mu přizpůsobí. Nutno mít ovšem na paměti, že ho nenechá chladným žádná myší díra ze které se bude zarputile snažit hlodavce vyhrabat. Je to vynikající lovec, kterému nic neunikne a který se pustí za vším, co je v pohybu od již zmíněných hlodavců počínaje přes kočky, veverky, zajíce a jiná lesní či polní zvířata konče. Při výchově je důležitá důslednost a zaměstnání. Cestuje rád a bez problémů. Je to malý pejsek s velkým srdcem, milující vzrušení a se svojí stále dobrou náladou přinášející do své rodiny pohodu a radost. … prostě takové sluníčko ze Skandinávie …

V České republice vzácné a málopočetné plemeno Dánsko – švédský farmářský pes žije v našem kolektivu chovatelské stanice Zlatíčko od prosince roku 2018. DSF je temperamentní, houževnaté, lehce zvladatelné a cvičitelné plemeno. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že se jeví jako univerzální psí sportovec a vynikající rodinný pes. Cestuje bez problémů a s nadšením. Bez problémů se snáší s ostatními psy a problém nemá ani s domácími zvířaty, jako jsou např. kočka, koně, ovce … Zbytečně neštěká. Ze zdravotního hlediska by to celkově mělo být zdravé plemeno. Informativně se např. sleduje PLL – luxace čočky, DKK – dysplazie kyčelního kloubu, LP – luxace pately ( kolene )… Jelikož za svůj vznik vděčí Dánsko-švédský farmářský pes, krom jiných i teriérovi, může se u něho vyskytnout silný lovecký pud projevující se nejenom na hlodavcích. Troufám si říct, že farmáři mají, jako neotřelé a „vořechoidní“ plemeno, před sebou velmi zářnou budoucnost v rolích psích společníků a sportovců s obrovským potencionálem.
Standard DSF v českém jazyce zde…
Standard DSF v anglickém jazyce s výkladem a spoustou názorných fotografií zde…